Během meziválečného období se skauting začal rychle šířit do středních a menších měst. Skautské oddíly vznikaly často buď díky pokrokovým učitelům – skautům, nebo díky živelné aktivitě samotných náctiletých. V těchto letech byl skauting natolik atraktivní, že vzniklo přibližně na sedmdesát samostatných skautských spolků lišící se příklonem k severoamerické či britské odnoži, nebo upřednostňováním jedné náboženské konfese, národnosti, či vazbami k určité politické straně. Největší organizací byl Junák, který byl se snažil sdružit všechny bez rozdílu.
V roce 1920 skupina místních chlapců založila 1. skautský chlapecký oddíl Junáka v Moravských Budějovicích po vzoru již fungujícího oddílu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Oddíl vydržel pouhé čtyři roky, než z něj zůstali jenom sourozenci Achrerovi. Na konci 20. let právě jeden z nich, Karel Achrer, obnovil 1. oddíl a začal s ním podnikat vedle skautských aktivit i veřejná divadelní vystoupení. Postupně se místní junáci rozrostli o další oddíly včetně dívčích.
Další skautské organizace
Pravděpodobně od druhé poloviny 20. let působil v našem městě kmen Junáků Volnosti (skautská organizace Československé strany národně socialistické).
Přibližně ve stejný čas vznikly i oddíly katolických skautů a skautek pod vedením Rudolfa Beránka a kaplana Rudolfa Vašíčka.
Vedle zmíněných existoval ve městě ještě oddíl Spartakových skautů práce, skupina komunistické mládeže využívající pouze skautskou metodu, a Makkabi, židovská skautsko-tělovýchovná organizace.
V lednu 1939 se Junáci Volnosti a katoličtí skauti začlenili na celorepublikové úrovni do Junáka, k čemuž také došlo i v Moravských Budějovicích. Nový Junák však vydržel jen do podzimu 1940, kdy ho protektorátní úřady zakázaly.
Karel Achrer (1907-2000)
Narodil se v Jakubově do rodiny řeznického mistra, který provozoval svoji živnost ve zdejších Masných krámech. V Moravských Budějovicích vychodil obecnou i měšťanskou školu a pak jihlavskou obchodní akademii. Po vojně nastoupil jako zeměměřičský praktikant v Brně a o dva roky později získal stejné zaměstnání ve Znojmě.
V meziválečné době procestoval Karel s dvěma dalšími desítkami skautů celou Evropu kromě Sovětského svazu, Španělska a Portugalska. Tehdy využili kromě svých nohou i nejrůznější cestovní prostředky. Stal se též prvním moravskobudějovickým skautem, který absolvoval lesní školu (prestižní republiková vzdělávací akce pro skautské vedoucí). Karel se věnoval oddílu celých dvacet let, od založení až do protektorátního zákazu Junáka na podzim 1940.
Po válce pracoval pro místní středisko i nadále až do dalšího zrušení organizace – tentokrát komunistického. V letech 1968 až 1970 se zapojil do další obnovy místního Junáka. Po druhé světové válce pomáhal znovu vyměřovat státní hranici. V důchodovém věku sloužil jako strážný ve stavebním podniku až do svých 84 let.